Rubriky
Dům a byt

Nechte si pomoci

Když se člověk dívá na to, jak stavební dělníci upravují dejme tomu parcelu před zahájením stavby nebo jak kupříkladu připravují podklad pro silnici, dělají výkop a podobně, řekne si nejednou, že na tom přece vůbec nic není. Že stačí pár chlapů s nářadím a je to. Ovšem takto smýšlejí výhradně ti, kdo s takovou prací nemají pražádné zkušenosti, kdo si nikdy na lopatu nesáhli a jejich veškeré zkušenosti pramení jen z toho, že nějaké ty chlapy od lopaty viděli z dálky při jejich počínání.
bagrování na zahradě
Ten, kdo má své zkušenosti, ale dobře ví, že to, co před okamžikem zaznělo, není pravda. Že ani na docela banální povrchové úpravy terénu už dnes nestačí jenom pár těch, kdo se špatně učili a proto skončili u lopaty. O hloubení nějakých těch jam v zemi už ani nemluvě.
K tomu, aby se dnes mohly podobné práce provádět, už totiž dávno krumpáč a lopata nestačí. Dnes už k tomu patří i různorodá stavební technika, kterou jen tak někdo obsluhovat nedokáže.
nabírání materiálu
To, že se neobejdeme bez různých stavebních strojů, je logické. Je třeba odvádět práce většího rozsahu, a to svižným tempem, a to by prostě lidé manuálně nezvládali, ani kdyby se jich na jednom staveništi sešlo dost a dost. Jak dlouho by se jenom obyčejní kopáči mořili s těžkou dřinou, než by zvládli to, co zvládne dejme tomu bagr nebo buldozer během chvíle!
A proto má dnes na zemní práce Praha četné odborníky. Ty, kteří si hravě poradí s kdečím, ať už se jedná o pouhé zarovnávání terénu nebo hloubení děr do země, majících sloužit nějakému konkrétnímu účelu. Profesionálové jsou nezbytní, má-li být vše uděláno rychle a dokonale. Ať už se jedná třeba o výkopy základových pásů, patek, jam a rýh, o nakládání a přesun materiálu, hloubení bazénů, čističek a septiků a podobně.
Takové práce se dnes svěřují odborníkům. Kteří za člověka odvedou ony vlastně nevděčné těžké a složité práce. Jež považuje za snadné skutečně jenom ten, kdo něco podobného nikdy na vlastní kůži neokusil.

Rubriky
Vzdělání

Kam se vytratila touha po vědění?

Kam se poděla škola hrou Jana Ámose Komenského? Čeští žáci stále méně tráví rádi čas ve škole. Výuka většinou probíhá monologem učitele, žáci mají minimální prostor k diskuzím, pokusům nebo prezentacím. Děti v první třídě touží po vzdělání, jsou absolutně soustředí na svou činnost, fascinují je i ty nejmenší objevy na které přijdou sami. Všechno je zajímá, jsou zvědavé a všechno chtějí vědět.
geometrie a matematika na tabuli
O rok později většinou když mluvíte s žákem druhé třídy a ptáte se ho, jak bylo ve škole, tak z nich nečiší žádné nadšení, nechtějí se s vámi podělit o nové informace, protože to je už pro ně nuda, baví je maximálně tělocvik, přestávky a už se nemůžou dočkat až budou prázdniny, aby mohli opět přirozeně objevovat Svět a ne jen poslouchat několik hodin učitele u tabule, který jim nudným hlasem sděluje informace, které děti nezajímají, nebo jim tolik nerozumí a nejsou schopni se pro ně nadchnout. Kam se vytratila jejich bezedná žízeň po vědění? Je to věkem? Povinnostmi? Nebo opravdu špatně postavou politikou dnešního školství?

Herec Jaroslav Dušek v jedné ze svých her situaci ve školství krásně vystihl: „povinná školní docházka – o vzdělání ani slovo“

Posíláme své děti teda do školy jen proto, že je to povinné? Dokud budou domů nosit uspokojivé známky nebude nás zajímat, jestli se opravdu něco naučily? Jak si potom, ale má dítě vybrat zaměstnání, které ho bude bavit? Ve většině případů si vybere to nejmenší zlo, předmět, který mu jde nejlépe, má v něm dobré známky aniž by se příliš snažil, ale bude ho to opravdu bavit a naplňovat? Nebo po pár letech, když už bude mít školu za sebou, zjistí že ho vášnivě zajímá něco úplně jiného, ale měl tu smůlu, že měl zrovna na tenhle předmět nepříjemnou učitelku, která jeho zájem dokonale utlumila.
malování pastelkami

Když hovoříte se studenty i kantory o překonávaní těchto překážek a chcete něco změnit, zjistíte, že je to začarovaný kruh. Studenti hází vinu na kantory, že mluví moc nudně, a profesoři jsou naopak naštvaní, že žáky dostatečně výuka nezajímá. Ale někdo musí udělat první krok, bude to lepší pro studenty a samozřejmě také pro kantory.